Rakouská operní a koncertní pěvkyně a pedagožka. Vídeňská rodačka začala s hudbou již v dětství hrou na klavír, jako desetiletá se stala členkou chrámového sboru. Absolvovala středoškolské učitelské studium, na univerzitě ve Vídni pak studovala dějiny a na vysoké hudební škole zpěv a hudební pedagogiku. Již během studií byla členkou komorního sboru při vídeňské Akademii, výpomocného sboru Lidové opery a sboru Vídeňských madrigalistů. V té době již vystupovala i sólově.

Začínala jako altistka a postupně přešla přes mezzosoprán až k oboru dramatického sopránu. V letech 1966–1969 působila jako elév v Lidové opeře ve Vídni, 1969–1976 byla členkou Zemského divadla v Linci, 1979–1990 zpívala v Městském divadle ve Würzburgu. Pohostinská vystoupení ji zavedla na všechny tři vídeňské operní scény (Státní a Lidová opera, Divadlo na Vídeňce), do Švýcarska, Holandska, Itálie, na festivaly v Salcburku, Bregenzu a Wiener Festwochen, do Německé opery v Berlíně, do operních domů v Amsterodamu, Hamburku, Düsseldorfu, Kasselu, Mannheimu, Karlsruhe, Drážďanech, Lipsku či Praze (zde v premiérách nových inscenací Leonore ve stejnojmenné první verzi Beethovenova Fidelia, a Nastasja v Krásových Zásnubách ve snu).

Na svém repertoáru měla na 100 různých rolí ve třech oborových zařazeních, v některých operách postupně nastudovala dvě různé role (např. Ottavia a Poppea v Monteverdiho Korunovaci Poppey, Marcelina a Hraběnka ve Figarově svatbě, Ulrica a Amélie v Maškarním plesu, Oktavián a Maršálka v Růžovém kavalírovi nebo Klytaimnestra versus Elektra). Značných úspěchů dosahovala v moderních dílech 20. století, např. v titulní roli Šostakovičovy Lady Macbeth Mcenského újezdu, v monodramatu Arnolda Schönberga Očekávání, v Hindemithových operách Cardillac a Malíř Mathis, v operách Ariberta Reimanna Melusine a Zámek.

Svou jevištní dráhu ukončila v roce 1997, ale již od roku 1992 našla další uplatnění jako pěvecká pedagožka na vídeňské konzervatoři a hudební akademii. Je zakladatelkou a první prezidentkou Federace rakouských pěveckých pedagogů, začala s publikováním specializovaného zájmového magazínu Vox humana. Za svoje zásluhy o šíření kulturních hodnot byla v roce 2014 vyznamenána Rakouským čestným křížem za vědu a umění. Od roku 1962 byla provdána za dirigenta a sbormistra Franze Xavera Meyera, jehož jméno připojovala ke svému příjmení na Meyer-Wagner.