Italský hudební skladatel. Narodil r. 1760 ve Florencii, zemřel r. 1842 v Paříži. Hudbu studoval nejprve u svého otce ve Florencii, později v Bologni a v Miláně u Sartiho. Začal komponovat církevní skladby, záhy ale vznikly jeho první opery. V roce 1784 navštívil Londýn a poté Paříž. Když se v Paříži usadil trvale, mohl se pochlubit už 13 operami. Vytvořil nový, vyzrálejší styl, díky němuž je považován nejen za průkopníka opery – comique i grand opéry, ale i za duchovního otce romantické opery. Jeho metoda spočívá ve volnějším nakládání s hudebními čísly a ve využití leitmotivu.

Jeho hlavní význam však tkví v tom, že novátorským způsobem začlenil do opery idealizaci prostého života. Venkované a sluhové již nadále nevystupují jako hlupáčci výhradně v komických rolích, nýbrž ztělesňují lidské bytosti a nositele morálních hodnot. Právě proto si jej tak vážili Beethoven a Goethe. V letech 1821–1841 zastával funkci ředitele konzervatoře.