Italský skladatel. Narodil se 8. nebo 14.9. 1760 ve Florencii, zemřel 15.3.1842 v Paříži. Hudbu studoval nejprve u svého otce ve Florencii, později v Bologni a v Miláně u Sartiho. Začal komponovat církevní skladby, záhy ale vznikly jeho první opery. (Quinto Fabio). V roce 1784 navštívil Londýn a poté Paříž. Když se v Paříži usadil trvale, mohl se pochlubit už 13 operami. Vytvořil nový, vyzrálejší styl, díky němuž je považován nejen za průkopníka opery - comique "i ´grand opéry", ale i za duchovního otce romantické opery. Jeho metoda spočívá ve volnějším nakládání s hudebními čísly a ve využití leitmotivu. Jeho hlavní význam však spočívá v tom, že novátorským způsobem začlenil do opery idealizaci prostého života. Venkované a sluhové již nadále nevystupují jako hlupáčci výhradně v komických rolích, nýbrž ztělesňují lidské bytosti a nositele morálních hodnot. Právě proto si jej tak vážili Beethoven a Goethe. V letech 1821-1841 zastával funkci ředitele konzervatoře. Přestože se mu Berlioz vysmíval , že je pedantský, seběvědomý putničkář a píše jednoduchou hudbu, patří Cherubini k mistrům kompoziční techniky. Jeho nejlepší díla oplývají brilantní čistotou a originalitou, díky nimž se zařadil k nejvýznamnějším zakladatelům romantické opery a francouzské "velké opery".