Francouzský hudební skladatel, narodil se v Paříži, zemřel tamtéž. V hudbě byl vychováván matkou, znamenitou pianistkou. Skladbu vystudoval na pařížské konzervatoři u J. Roger-Dukasse, G. Faurého, A. Gédalge a P. Vidala. V roce 1919 získal Římskou cenu a strávil 3 roky v Itálii. Skladbě se věnoval jako svobodnému povolání, živil se hraním k němým filmům, komponoval filmovou hudbu. V roce 1937 se vrátil do Říma, zastával tam úřad ředitele Académie de France, od roku 1955 byl ředitelem Union des Theatres Lyriques v Paříži. Skládal opery, písně, komorní skladby, koncerty aj. Jeho Koncert pro flétnu a orchestr (1934) byl proveden na festivalu Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu v Barceloně a od té doby patří k vyhledávaným skladbám nástroje. Ibertova hudba vyniká ušlechtilou melodičností, stylově čerpá z impresionismu a neoklasicismu, z části též z jazzu.