Ruský prozaik a dramatik. Narodil se v Lebjažje u Pavlodaru v Semoalatinské oblasti v Kazachstánu, zemřel v Moskvě. Prošel různými zaměstnáními, procestoval Sibiř a střední Asii a usadil se v Kurganu na západní Sibiři. První báseň a povídku publikoval v roce 1915. V roce 1921 na pozvání Gorkého přijíždí do Sankt-Petěrburgu a stává se profesionálním spisovatelem, členem skupiny Serapionovi bratři. Za války byl evakuován na Ural, později jako frontový dopisovatel byl při pádu Berlína a u Norimberského tribunálu. Po válce učil v institutu M. Gorkého v Moskvě. Patřil k mladé, nadějné literární generaci, která vyjadřovala atmosféru nové doby a její romantiku i tragiku tzv. ornamentálním stylem. Vynikl zejména povídkami, později dramatem Obrněný vlak a románem Barevné větry. Ivanov patří k fantaskní linii tehdejší ruské prózy, mj. v románech Budhův návrat a Ahasver se dává inspirovat mýty a folklorem. Byl jedním z hlavních tvůrců poetiky skupiny Serapionovi bratři, založené na bizarním ději a dobrodružných a fantastických syžetech, které oponovaly převažujícímu charakteru ruské klasiky. Ivanov byl ve dvacátých letech 20. století jedním z nejpřekládanějších ruských autorů.