Český malíř, grafik, scénický výtvarník a pedagog. Narodil se ve Lhotě u Semil. V roce 1933 maturoval a kvůli studiím malířství se přestěhoval do Prahy. Zde se přihlásil na Uměleckoprůmyslovou školu, poté v roce 1934 na Vysoké učení technické, kde se rozhodl studovat středoškolskou profesuru kreslení, avšak pro nespokojenost školu po roce opustil.

Osudové pro něj bylo setkání s malířem V. Nowakem, u kterého studoval na Akademii v letech 1936–1939. Nowak byl citlivý učitel a své žáky vedl k pochopení a porozumění zákonitostí výtvarného tvoření. Svým pojetím a vedením začínajících umělců Nowak překročil omezenost Akademie a jeho škola se stala „schola viva“ podstatou národní kultury.

Tři z prvních Jiroudkových školních prací byly vybrány na přehlídku studentských děl, která se pořádala v Neapoli v roce 1937. První vystoupení mladého umělce na veřejnosti a hned na mezinárodní úrovni bylo možno chápat jako důkaz jeho mimořádného talentu. V počátcích své samostatné tvorby se věnoval prioritně tvorbě scénické. Právě v tomto období byla jeho tvorba i život spojen s Ostravou, kde byl angažován jako jevištní a kostýmní výtvarník.

Po skončení války do jeho tvorby pronikl silný vliv Pierra Bonnarda. Tehdy se Jiroudek začal více zajímat o krajinomalbu a téma ho prakticky až do konce života neopustilo. Byl členem několika výtvarných skupin a sdružení: v roce 1939 se stal spoluzakladatelem skupiny Sedm v říjnu, od roku 1941 byl členem Spolku výtvarných umělců, kde se v letech 1982–1987 stal předsedou spolku. V letech 1961–1970 působil jako rektor, jako profesor na Akademii výtvarných umění v Praze. Jeho dílo je zastoupeno v galeriích ve Vídni, v Ermitáži v Rusku, v Sofii a v několika galeriích v České republice.

Roku 1976 byl Františku Jiroudkovi udělen titul národní umělec. Pohřben je na Olšanských hřbitovech v Praze (VI, odd. 4, hrob č. 34).