Rakouský dirigent, narodil se ve Vídni, zemřel v Curychu. Po maturitě ve Vídni se dal v Praze zapsat na německou univerzitu a konzervatoř; studoval zde varhanní hru a skladbu. Stal se korepetitorem pražské německé opery, pak přijal kapelnické místo v Darmstadtu, později ve Wupertalu a v Mannheimu. V letech 1923–1935 byl ředitelem a dirigentem berlínské Státní opery.

Na protest proti nacistickému režimu opustil Německo a žil řadu let v Americe, nejvíce v Argentině, kde v letech 1937–1949 působil jako dirigent v Teatro Colón v Buenos Aires. Byl vynikajícím interpretem klasické i současné hudby (jako první uvedl Bergova Vojcka). V Praze často dirigoval v meziválečném období i po druhé světové válce. V roce 1935 nastudoval v Národním divadle Fidelia, 1937 v Novém německém divadle Hubičku. Jeho berlínské nastudování Její pastorkyně 1924 označil Janáček za nejlepší, jaké kdy zažil.