Stanislav Kolíbal
Datum narození
11.12.1925
Životopis
Profesor ,akademický sochař a výtvarník, narodil se v Orlové a patří k nejuznávanějším osobnostem nejstarší současné umělecké generace. Během druhé světové války žil s rodiči v ostravském Přívoze, kde vznikaly první akvarely ostravských zákoutí, které ho uvedly na uměleckou scénu a které rozvíjel i při svých studiích na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové, kde studoval v letech 1945-1951 u Antonína Strnadela, a také na Divadelní fakultě scénografie Akademie múzických umění v Praze, kde studoval u Františka Törstera v letech 1951-1954. Je známý nejen svými sochami – objekty, scénografií, architektonickým řešením výstav (nové expozice Národní galerie ve Veletržním paláci v Praze), kresbami a grafikou, ale také knižní ilustrací včetně prací pro dětské knihy. V počátcích tvorby se vedle ilustrací a scénografické práce věnoval studiu plastiky, a tak pod vlivem Jana Kaplického vznikla stylizovaná ženská torza. Následně pro sebe objevil Jeana Arpa, Constantina Brancusiho a Alexandera Caldera, kteří obrátili jeho pozornost k přírodě a jejím elementárním projevům. Objevil také japonské umění a vše pak vedlo k opuštění syntetické formy a hledání v oblasti struktury. V roce 1965 byla jeho socha Stůl vybrána Guggenheimovým muzeem. Mezi roky 1960 až 1970 byl členem umělecké skupiny UB 12. Po výstavě ve Špálově galerii v roce 1970 nemohl vystavovat doma ani v zahraničí, čímž byla násilně přerušena jeho slibně se rozvíjející mezinárodní kariéra. Přesto je jako jeden z mála českých autorů zastoupen svými díly v předních světových sbírkách v New Yorku i Paříži. Objekt XIX z roku 1992 patří do série soch minimalistického monochromního provedení, které jsou vyrobeny z velkých ocelových plechů. Mimořádnou zajímavost těchto monumentálních architektonických skulptur umocňuje místo jejich vzniku, a to ateliér jiného světově proslulého umělce Alexandra Caldera v Saché ve Francii.V letech 1990–1993 působil jako profesor na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru Socha – instalace. Řadí se k významným představitelům českého konceptuálního umění. Svá díla vystavoval od roku 1943, samostatně od roku 1949. Mezi nejznámější patří např. reliéfní zeď Československého velvyslanectví v Londýně či pankrácké předmostí Nuselského mostu. Ve svém životě musel překonávat řadu překážek, od roku 1973 nesměl vystavovat a tak se jeho ateliér stal výstavní síní. Jako materiál rád používal sádru, kterou jiní umělci pohrdají. Díky okolnostem se stal umělcem, který spíše tvořil pro sebe, jeho dílo má meditativní prvky. V roce 1988 se ocitl v jiném světě, měl možnost svobodně pracovat v Západním Berlíně. Dne 28. října 2005 převzal od prezidenta Václava Klause státní vyznamenání Medaile Za zásluhy. V roce 2008 se stal laureátem Ceny Ministerstva kultury za přínos v oblasti výtvarného umění.
Inscenátor
Morálka paní Dulské premiéra SEZONA 1953/1954 - Scéna, Kostýmy