Sochař a výtvarník, narodil se v Orlové r. 1925. Během druhé světové války žil s rodiči v ostravském Přívoze, kde vznikaly první akvarely ostravských zákoutí, které ho uvedly na uměleckou scénu a které rozvíjel i při svých studiích na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové (1945–1951), a také při studiích scénografie na DAMU v Praze (1951–1954). Je známý nejen svými sochami – objekty, scénografií, architektonickým řešením výstav, kresbami a grafikou, ale také knižní ilustrací včetně prací pro dětské knihy.

V roce 1965 byla jeho socha Stůl vybrána Guggenheimovým muzeem. Mezi roky 1960–1970 byl členem umělecké skupiny UB 12. Po výstavě ve Špálově galerii v roce 1970 nemohl vystavovat doma ani v zahraničí, čímž byla násilně přerušena jeho mezinárodní kariéra. Přesto je jako jeden z mála českých autorů zastoupen svými díly v předních světových sbírkách v New Yorku i Paříži. Objekt XIX z roku 1992 patří do série soch minimalistického monochromního provedení, které jsou vyrobeny z velkých ocelových plechů. V letech 1990–1993 působil jako profesor na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru Socha – instalace. Řadí se k významným představitelům českého konceptuálního umění. Svá díla vystavoval od roku 1943, samostatně od roku 1949. Mezi nejznámější patří např. reliéfní zeď Československého velvyslanectví v Londýně či pankrácké předmostí Nuselského mostu.

V roce 2005 převzal státní vyznamenání Medaile Za zásluhy, v roce 2008 se stal laureátem Ceny Ministerstva kultury za přínos v oblasti výtvarného umění.