Narozen v Mošovcích u Martina, zemřel ve Vídni (Rakousko). V letech 1806–1809 vystudoval nižší gymnázium v Kremnici, 1810–1812 pokračoval v gymnazijních studiích v Banské Bystrici, 1812–1815 na evangelickém filozoficko-teologickém lyceu v Bratislavě. Od podzimu 1817 do března 1819 byl na univerzitě v Jeně, kde studoval hlavně teologii, mimoto historii, filologii a přírodovědu. Po vysvěcení na kněze (Banská Bystrica 1919) působil v Pešti (Budapešť), od 1819 jako zatímní, 1824–1849 jako řádný kazatel tamního evangelického sboru, při němž byla 1821 zřízena také slovenská škola. V březnu 1849 byl povolán do Vídně jako důvěrník vlády pro záležitosti uherských Slováků. V dubnu 1849 byl jmenován prvním profesorem slovanské archeologie na vídeňské univerzitě a přednášel téměř do konce života.
Byl hlasatelem slovanské vzájemnosti. První sbírka Básně obsahovala milostnou a vlasteneckou lyriku, která vyvrcholila v lyrickoepické skladbě Slávy dcera (1824). Slovanskou koncepci zdůvodnil rozpravou O literárnej vzájemnosti mezi kmeny a nářečími slavskými, rozváděl ji v kázáních (Dobré vlastnosti národu slovanského aj.), usiloval o její upevnění i historickými a filozofickými díly (Slávy bohyně aj.). Napsal vlastní biografii Paměti z mladosti let života.
V roce 1904 byly jeho pozůstatky převezeny na Olšanský hřbitov v Praze (I. ob, hlavní cesta).