Narozen v Hlušicích u Nového Bydžova, zemřel v Praze. Vlastním jménem Jaroslav Kolman (pův. Kohlmann); pseudonym Cassius začal užívat v roce 1920 a učinil jej trvalým uměleckým přídomkem svého literárního jména. V Praze navštěvoval reálné gymnázium v Křemencově ulici a reálku v Ječné ulici, po maturitě studoval na technice stavební inženýrství. R. 1914 narukoval na srbskou frontu, kde byl 1916 raněn, a vrátil se do Prahy. Byl redaktorem Venkova (1916–1924), Lidových novin (1925–1928), Poledního listu (od 1930), Díla (1932–1937) a Československé tiskové kanceláře. Vydával časopis Aréna-Cassiovy noviny (1929–1930) a Cassiovu edici (od 1927). Přispíval do Lumíru, Rozprav Aventina, Lidových novin aj.
Po prvních stylisticky precizních satirických a ironických verších (Réva v záři měsíce, 1933) přešel koncem 30. let k baladickému a elegickému výrazu (Ovčín, 1937; Lyrická dramata, 1937); koncem 30. let reagoval na hrozbu fašismu (Železná košile, 1938), vyjádřil pocit jednoty se zemí a národem (Hromnice hoří, 1939; Prsten, 1941). Jeho povídky mají ironický tón (Chameleón Bengár a jiné satiry, 1922; Jednou nohou v kriminále, 1927).