Narozen v Křenovicích u Bechyně, zemřel v Praze. V roce 1927 maturoval na reálce v Praze. Po studiích na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (filozofie, čeština, francouzština) učil v letech 1934–1936 češtinu na Ústavu pro východní Evropu v Římě a v r. 1936 současně i v Orientálním ústavu v Neapoli. V letech 1936–1937 a 1938–1945 učil na reálném gymnáziu v Praze, 1937–1938 na reálce v Českých Budějovicích. V letech 1945–1949 byl úředníkem na ministerstvu informací, 1949–1951 vedoucím administrativy Národní galerie v Praze.

V květnu 1951 byl zatčen a po roce odsouzen pro údajnou velezradu na doživotí. V prosinci 1963 byl podmínečně propuštěn, r. 1968 rehabilitován. Od léta 1964 byl půl roku dokumentátorem Národopisného ústavu při Moravském muzeu v Brně, poté žil v Praze jako překladatel. Překládal z italštiny, francouzštiny, angličtiny a němčiny, mj. díla autorů L. Pirandella, H. de Balzaca, V. Huga, R. Rollanda, P. Claudela, A. Huxleyho, H. Ludwiga. Z jeho rozsáhlé básnické tvorby vyšla jen část (Rekviem, Ať zkamení, Jednorožec mizí, Přísný obraz, Eumenidy, Melancholie aj.). Napsal rovněž učebnici Italsky rychle a všude (1941).