Narozen v Praze, zemřel tamtéž. V letech 1863–1871 studoval na akademickém gymnáziu, poté na Univerzitě Karlově (UK) v Praze. Po absolutoriu působil v roce 1875 jako středoškolský profesor v Praze na gymnáziu na Malé Straně, v letech 1876–1881 ve Spálené ulici. Od roku 1883 byl profesorem na UK v Praze. Od 1889 řídil edici Sbírka klasiků řeckých a římských v překladech českých. Zabýval se prozódií a metrikou (Řecká a římská rhythmika a metrika, 1890–1913; O prosodii české, 1893). Překládal z antické řečtiny, zpočátku – ve shodě s tehdy převládající praxí – časoměrně (Sofoklova Antigona, 1883; Euripidova Alkéstis, 1890), od roku 1896 uplatňoval svou teorii přízvučných překladů (Sofoklova Elektra, 1896, a Antigona, 1903; Aischilova Oresteia, 1902). Stal se zakladatelem české překladatelské školy z klasických jazyků, která prosazovala užívání soudobé češtiny v překladech.
Je pohřben na Vyšehradě, hrob č. 56/1 (Slavín).