Francouzský bajkař, básník a dramatik. Narodil se 8.7.1621 v Chateau-Thierry a zemřel 13.4.1695 v Paříži.Byl synem správce vod a lesů. Jean de la Fontaine studoval na koleji rodného města, kde se velmi dobře učil latinu, ale opomíjel řečtinu. Později toho litoval, neboť téměř všechny staré texty nemohl číst v originále, ale pouze v latinském překladu. V roce 1641 se usadil v pařížském kláštěře v ulici St. Honoré, kde se věnoval modlitbám. Mnišský život ho však neuspokojoval. Bylo možné se zde věnovat nerušeně četbě, ale jeho oblíbená četba nevychvalovala Boha, proto se nelíbila představeným kláštera. Z kláštera po osmnácti měsících odchází. Znovu se vrátil ke studiu a v roce 1649 získal v Paříži titul. Během studií si bere za ženu na pokyn svého otce mladičkou, tehdy čtvrnáctiletou Marii Héricart. Toto manželství nebylo šťastné, i když se v roce 1653 narodil syn Charles. V roce 1652 přejímá Jean de la Fontaine od svého otce správcovství. Snaha a úsilí mu vydržely do roku 1672, kdy se vzdal tak těžké funkce. Práce správce mu však poskytla dostatek volného času, aby se mohl setkávat v Paříži se svými přáteli - ve společnosti Maucroixe, přítele z dětství, Furetiera, bratrů Tallemantových a Antoina de la Sabliera. V této společnosti se začala projevovat náklonnost Jean de la Fontaina k poezii. Věnuje se četbě Malherba, obdivuje také Rabelaise a Boccacia. Vstupuje do služeb Fouqueta, generálního prokurátora francouzského parlamentu. Prokurátorovi věnoval Jean de la Fontaine asi třicet básní svého díla. Zůstává věrným stoupencem i po jeho politickém pádu. To vyvolalo nenávist u samotného Ludvíka XIV. Jean de la Fontaine byl v roce 1684 zvolen do Francouzské akademie (Académie française) a nahrazuje Colberta v jeho křesle. Svoji funkci bere velmi vážně a nevynechá ani jedno setkání akademiků. V některých svých dílech se Jean de la Fontaine staví jednoznačně na stranu konzervativních akademiků, kteří chrání rigidní pravidla francouzského pravopisu.

Dílo Jeana de La Fontainea:
Jean de la Fontaine je snad nejslavnějším klasicistním básníkem vůbec. Jeho bajky byly komponovány spíše jako malá dramata, která se vyznačovala výraznou alegoričností. Tento rys podával živý obraz francouzské společnosti 17. století. Stejně jako další klasicistní umělci, tak i La Fontaine čerpá inspiraci u svých předchůdců, od Ezopa po středověké moralisty. Své bajky často aktualizuje podle vývoje a potřeb společenské kritiky. Své první bajky začal vydávat v roce 1664. Svá první díla však vydával již o deset let dříve.

Z díla:

Eunuque a překlad divadelní hry od Térence - 1654 Dopis abatyši z Mouzon - Adonis - 1658 Le Songe de Vaux - 1659 26 básní věnovaných prokurátorovi Fouquetovi - 1659 - 61 Les Rieurs du Beau Richard - 1660 Elégie aux Nymphes de Vaux - Ode au Roi - 1662, Elegie údolním nymfám - Óda na krále Povídky a novely ve verších - 1665, 1. část Povídky a novely ve verších - 1666, 2. část Povídky a novely ve verších - 1671, 3. část Vybrané bajky vydány ve verších - 1668, 1. část Vydání druhé sbírky Bajek - 1678-79, knihy VII až XI Daphné - 1974, nové povídky Le Florentin - 1675, Florenčan Rendez-vous - 1683, divadelní hra Rozprava s Madame de la Sabliere - Liška, vlk a kůň - 1684 11 bajek a 5 nových povídek - 1985 Bajky - 1693, kniha XII Les Compagnons d´Ulysse - 1690, Odyseovi druzi Querelle des Anciens et des Modernes - staví se na stranu konzervativních akademiků