Český houslista a pedagog. Narodil se v Praze, zemřel v Gries u Bolzana. Hudbě se učil u otce Erasma Lauba, houslisty a učitele hudby. Upozornil na sebe už v 6 letech veřejným vystoupením v hostinci U Doušů na Václavském nám. v Praze. První samostatný koncert uspořádal už v roce 1842. Tehdy se ho ujal M. Mildner, u něhož dále studoval na pražské konzervatoři. Na absolventském koncertě ve Stavovském divadle (29. 3. 1846) hrál před Berliozem a Lisztem; Berlioz velmi jeho hru ocenil a pozval ho do Paříže. Koncertoval také ve Vídni, po dva roky byl sólistou orchestru divadla Na Vídeňce. Účastnil se v Londýně první světové výstavy (1851) a tam v soutěži s Bériotem, Ernstem Vieuxtempsem aj. byl označen za nejlepšího světového virtuoza.

1853–1855 byl koncertním mistrem orchestru ve Výmaru, 1856–1860 dvorní opery v Berlíně, 1866–1874 profesorem na konzervatoři v Moskvě. Jeho hra na housle se vyznačovala šťavnatým, mohutným tónem a oduševnělým přednesem s nádechem elegičnosti a slovanské vroucnosti. Vynikl zejména jako interpret děl L. van Beethovena. Sám byl autorem menších houslových skladeb.

Ferdinand Laub byl původně pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze. V roce 1950 byly však jeho ostatky přemístěny na Vyšehradský hřbitov (odd. 5, hrob č. 45).