Ruský a sovětský politik, od 90. let 19. století profesionální revolucionář. Vl. jm. Uljanov. Od r. 1900 žil v exilu, střídavě v Německu, Belgii, Francii a Anglii. Postupně se stal vůdcem militantního křídla SDDSR, od r. 1903 bolševiků. Během revoluce 1905 pronikl do Ruska, ale po její porážce opět odešel do exilu. V roce 1917 se vrátil do Ruska, fakticky jako německý agent, s cílem podlomit bojeschopnost ruské armády. Po nezdařeném pokusu o komunistický převrat v červenci r. 1917 odešel do Finska, ale v říjnu (listopadu) se vrátil a řídil s L. D. Trockým povstání v Petrohradu (VŘSR), jež smetlo Prozatímní vládu. Lenin stanul v čele vlády rady lidových komisařů, jíž předsedal až do své smrti. Pokus o komunisticko-ekonomickou revoluci a současné vedení občanské války vedly koncem roku 1920 ke kolapsu ruské ekonomiky. Na jaře 1921 byl Lenin nucen souhlasit s odklonem od "válečného komunismu" a se startem NEP (nové hospodářské politiky). Jeho zdravotní stav se prudce zhoršoval (zejména po pokusu o atentát v r. 1918), proto se od r. 1923 prakticky už politického života nezúčastnil. K mýtům 20. století patří mj. i teorie, že komunistickou totalitu nastolil až J. V. Stalin. Lenin je autorem mnoha svazků politických, filozofických a literárních děl.