Ruský básník, prozaik a dramatik. Narodil se v Moskvě, zemřel tamtéž. Ve 20. a 30. letech 20. století pokládán za sovětského Dostojevského. Od r. 1915 už na gymnáziu psal básně a drobnou prózu. Svými ranými povídkami se hlásil k proudu porevoluční prózy hledající nové formy. Obecného uznání se mu dostalo za romány Jezevci (1924) a Kasař (1929). Od roku 1926 psal i dramata, někdy podle vlastních prozaických děl. Později se věnoval převážně dramatické tvorbě. V této oblasti tvorby se mu za 2. světové války dostalo uznání za hru Vpád (1942), která byla vyznamenána Stalinovou cenou. Leninovou cenou byl oceněn i jeho román Ruský les (1953). Až do konce 80. let 20. století působil jako profesionální funkcionář. Byl hluboce věřícím člověkem a jeho dílo hodně ztratilo zásahy cenzury a vynucenými kompromisy.