Ruský básník, prozaik a dramatik. Narodil se v Moskvě, zemřel v Pjatigorsku. Vychovávala jej babička a traumatizující vztahy mezi ní a Lermontovovým otcem autor vylíčil v lyrických verších a raných dramatech – Lidé a vášně (1830), Podivný člověk (1831). Díky babičce poznal již v dětství Kavkaz, který se stal věčným zdrojem jeho múzy. Zanechal studií na univerzitě a nastoupil do petrohradské kadetky. Vojenské povolání se mu stalo osudným – byl zabit v souboji.

Jeho působivý básnický talent se projevil ve všech žánrech. Přestože psal necelých 13 let, zanechal po sobě rozsáhlé dílo. Jeho nejlepší román Hrdina naší doby je umístěn na Kavkaz a hlavní hrdina je z rodu věčně putujících, nenacházejících uspokojení ve střídání zemí ani lásek. Existenciální téma neuspokojeného hrdiny marně hledajícího smysl života je i tématem jeho dramatu Maškaráda.