Ruský prozaik a dramatik druhé poloviny 19. století. Narodil se v Gorochovu v Orelské gubernii, zemřel v Sankt-Petěrburgu. Pocházel z rodu pravoslavného duchovenstva, náboženská výchova, přemýšlení o duchovních věcech a rozpor mezi citovým a rozumovým pojetím křesťanství byly pro něho od dětských let určující. Jako prokurista procestoval celé evropské Rusko, začal publikovat v novinách. V 50. letech 19. století patřil k liberálně naladěné inteligenci, která chtěla přeměnit Rusko postupnými reformami v konstituční monarchii s fungujícím parlamentním systémem. Byl obdivovatelem anglických politických institucí a západoevropského hospodářství.
Prózu začal psát v 60. letech 19. století, první příběhy líčí neutěšený život ruské vesnice, plný utajených vášní a tragédií (Kalvárie, 1863, Lady Macbeth Mcenského újezdu, 1865). Pokoušel se také o drama (Není kam jít, 1864, Na nože, 1870–1871). Jako žurnalista odjíždí přes Ukrajinu a Halič do Prahy a pak do Paříže. V Praze navázal kontakty s českou inteligencí (přeložil povídku J. V. Friče a pohádku B. Němcové O dvanácti měsíčkách). Jeho nejvýznamnějšími prózami jsou kroniky – Staré časy v Plodomasově, 1869, Služebnící chrámu, 1872 a Upadající rod, 1874. Líčí v nich život ruské šlechty za Kateřiny II. a strádání vesnických popů, kteří marně bojují s nevědomostí lidu, bezohledností ateistické inteligence a prospěchářstvím pravoslavné hierarchie.