Narozen v Praze, zemřel v Litoměřicích. V letech 1824–1830 studoval na novoměstském gymnáziu, 1830–1832 na filozofii a 1832–1836 na právnické fakultě. V roce 1836 nastoupil službu jako advokátní praktikant v Litoměřicích. Po studentských německých básních (Versuche des Ignaz Mácha – Pokusy Hynka Máchy) psal česky a ztotožnil se s myšlenkami vlastenecky uvědomělé, demokraticky a revolučně naladěné inteligence, na jejíchž kulturních podnicích a činnosti se aktivně podílel (hrál např. v českých představeních ve Stavovském divadle a v ochotnickém souboru Kajetánského divadla).

Za svého života otiskl jen několik prací (např. v časopisech Krok, Jindy a nyní, Květy) a knižně vydal lyrickoepickou báseň Máj. Většina díla zůstala v rukopise a vyšla až posmrtně. Mácha se brzy zbavil dobových konvencí ohlasové poezie a zaměřil se k zachycení neustále se vracející touhy po vyslovení osudových rozporů naplňujících život člověka a k hledání odpovědi na otázku o konečnosti lidské existence, kterou chápal jako součást přírodního dění. Postava poutníka a vyděděnce i řada emocionálních obrazných spojení prochází Máchovou lyrikou, historickou prózou (Křivoklad – část cyklu Kat) i dramatickými zlomky; v prozaických Obrazech ze života mého (Večer na Bezdězu, Marinka), v povídce Cikáni jsou vyjádřeny romantické prvky vrcholící v Máji (1836).

Na svou dobu nebývalým rozšířením vyjadřovacích možností poezie, bohatou obrazností a schopností barevného a zvukového vnímání reality položil Mácha základy moderního českého básnictví. Lidskou složitost Máchovy osobnosti a způsob jeho básnické tvorby zpřístupňují zápisníky a deníky (Literární zápisníky, Deníky, Dopisy). Je pohřben v Praze na Vyšehradském hřbitově (10, 126).