Narozen v Praze, zemřel tamtéž. Gymnázium a filozofii vystudoval v Praze (1821), od roku 1828 téměř až do konce života působil jako profesor gymnázia v Jičíně. Byl přívržencem Jungmannova programu národního obrození, který prosazoval jako dramatik, básník a překladatel, zejména operních a písňových textů. V Jičíně a okolí organizoval vlastenecký divadelní, literární a hudební život. Původní práce i překlady otiskoval v Čechoslavu (zde i divadelní kritiky), Kytce, České včele aj.
Svým překladem i organizátorským úsilím se zasloužil o první provozování české opery (Weiglova Rodina švejcarská, 1823). Připravil komentovaný výbor z české literatury pro německé čtenáře a svým Krasořečníkem, antologií českých básní vhodných k přednášení, založil dlouhou řadu obdobných pozdějších sbírek, vyhovujících kulturním potřebám české společnosti 19. století. Z jeho původních prací (básně, divadelní hry) vyniká veršovaná veselohra Ženichové. Některé jeho romance (Heřman z Bubna) se dlouho udržely v repetoáru deklamací.