Italský spisovatel a dramatik. Narodil se v Alexandrii (Egypt), zemřel v Bellagiu. Pro nedisciplinovanost byl vyloučen z jezuitské koleje, studoval v Paříži, v Miláně a v Janově, kde získal doktorát práv. Jeho první básnická díla byla ovlivněna francouzskou literaturou konce 19. století, psal je francouzsky. Italské čtenáře seznamoval s francouzskými a belgickými symbolisty.Jeho dramatické prvotiny (Král Bumbác a Elektrické loutky) jsou symbolismem ještě ovlivněny, ale rýsuje se v nich nová koncepce, kterou formuloval v prvním manifestu futurismu publikovaném francouzsky 1909, italsky 1912. Jeho hru Ohnivý buben , "africké drama žáru, barvy, hřmotu a vůní" se scénickými návrhy Prampoliniho, realizované v pražském Národním divadle, považují kritikové za jednu z největších kreací divadelního futurismu. Manifesty Futuristická demokracie (1814) a Futurismus a fašismus (1924) se výslovně přihlásil k fašismu. Fašistickému hnutí byl blízký nejen jeho nacionalismus a mystismus, ale i jiné rysy jeho programu (láska k násilným řešením, pohrdání masami, tendence k hypnotickému ovládání davu). Jeho divadelní praxe následujících let potvrdila tvrzení mnoha kritiků, že futuristické šokující experimenty neměly velkou životnost. Italská divadelní teorie a historie v něm ovšem rozpoznává "klasika" současného avantgardního divadla.