Prosper Mérimée
Datum narození
28.09.1803
Datum úmrtí
23.09.1870
Životopis
Francouzský prozaik a dramatik, narozen v Paříži, zemřel v Cannes. Mérimée se narodil v umělecké rodině. Otec i matka byli malíři. Vystudoval práva, ale diplomatickou kariéru odmítl. Od mládí se stýkal s opozičními literárními kruhy romantické mládeže. Věnoval se literatuře, filologii, archeologii a zajímal se o výtvarné umění. V kroužku, kde vznikal od roku 1822 liberální romantismus, se stal blízkým přítelem Stendhala. Za revoluce 1830, kterou přivítal, poprvé navštívil Španělsko. Byl tajemníkem několika ministrů, v roce 1834 byl jmenován inspektorem historických památek. Touto dvacetiletou činností, kdy často cestoval po Francii, významně přispěl k záchraně mnoha významných památek. Cestoval také po Španělsku, Itálii, Řecku i Malé Asii. V roce 1844 byl zvolen členem Akademie. V době druhého císařství se díky přátelství s císařovnou Evženií a její rodinou stal oficiálním spisovatelem režimu, senátorem, dvořanem, podporoval politiku Napoleona III., i když s výhradami.Vzhledem k dobovým literárním proudům se dílo Prospera Merimée vyznačuje značnou svébytností, přestože využívá romantické náměty a tematiku („couleur locale“), nebo určitými rysy připomíná analyticko – psychologický racionalismus (Stendhalova poetika). Studium archeologie, dějin i současného života vyústily v odborné a cestopisné práce např. poznámky z cest, pojednání o středověké architektuře, výtvarné kritiky, práce z římských, španělských a ruských dějin, edice děl starší francouzské literatury.
Drama:
Le Théätre de Clara Gazul – 1825, Divadlo Kláry Glazurové česky 1959. Autorova prvotina v níž projevil smysl pro mystifikaci a parodii, jako v šesti krátkých hrách (později doplněno na osm), u nichž autor předstíral, že jde o překlad děl španělské herečky.
Le Guzla Bosnie, la Croatie et Herzégovina – 1827 (Guzla, aneb Výbor z ilyrských básní, sesbíraných v Dalmácii, Bosně, Chorvatsku a Hercegovině) – sbírka údajně ilyrských lidových balad, ve skutečnosti napodobení folklorní tvorby. Evropští znalci a básníci je považovali zpočátku za autetické.
Le Carosse du Sain – Sacrement – 1829, česky Kočár nejsvětější svátosti – 1954
Próza:
Chronique du régne de Charles IX. – 1829, česky Kronika vlády Karla IX. – 1925,1928,,1952, 1959,1977. Přibližuje epochu náboženských válek ve Francii v 16. století, ústících ve vraždění Bartolomějské noci v roce 1572. Jde o jediný autorův román.
Novely:
Jádrem Mériméovy prozaické tvorby jsou novely, které ho nejvíce proslavily:
Mateo Falcone – 1829, česky 1930, 2000.
La Vision de Charles IX. – 1829 (Vidění Karla IX.),
Tamango – 1829, česky1918, 1927, 1951
Le Vase étrusque - 1830 ( Etruská váza) La Partie de trictrac – 1830 (Partie trictraku), česky 1926
La double méprise - 1883 (Dvojí omyl)
Les Ames du Purgatoire – 1834 (Duše v očistci)
La Vénus d´Ille – 1837 (Venuše Illská)
Colomba – 1840
Carmen - 1845