Narozen v Písku, zemřel v Praze. V letech 1902–1910 studoval v rodišti gymnázium, 1910–1914 lingvistiku a estetiku na Univerzitě Karlově v Praze, kde 1922 získal doktorát. V letech 1915–1934 působil jako středoškolský profesor v Plzni a v Praze. Od r. 1926 byl členem Pražského lingvistického kroužku. Dále v letech 1929–1932 soukromý docent na Filozofické fakultě UK, 1932–1934 soukromý docent a 1934–1937 profesor Univerzity Komenského v Bratislavě. Od r. 1938 mimořádný a od r. 1948 řádný profesor UK; 1948–1953 rektor UK. V letech 1950–1956 byl vedoucím katedry české a slovenské literatury a literární vědy na Filozofické fakultě UK.
Přednášel až do r. 1969 (od 1963 jako profesor-konzultant) a souběžně v letech 1952–1962 působil jako ředitel Ústavu pro českou literaturu ČSAV. Byl předním činitelem Československého výboru obránců míru, členem Světové rady míru a dále členem poroty pro Mezinárodní ceny míru; v těchto funkcích vykonal řadu oficiálních zahraničních cest.
Patří k průkopníkům a představitelům strukturální metody v estetice a literární vědě (Máchův Máj. Estetická studie, 1923; Estetická funkce, norma a hodnota jako sociální fakty, 1936 aj.). Obsáhlá byla jeho účast na významných projektech, jakými byly Československá vlastivěda, Masarykův slovník naučný a Ottův slovník naučný nové doby.