Narozen v Praze, zemřel tamtéž. Po vystudování práv na pražské univerzitě (JUDr.) působil od roku 1913 ve státní administrativě jako český zemský koncipista, po vzniku ČSR od roku 1919 jako zemský tajemník. V roce 1927 ho zemský správní výbor jmenoval nástupcem ředitele Národního divadla J. Šafařoviče, ale do funkce nebyl uveden pro odpor politických kruhů stojících za Šafařovičem. Jako vrchní odborový rada ministerstva školství a osvěty byl v roce 1930 pověřen řešením krize Slovenského národného divadla Bratislava a ve funkci vládního zmocněnce pak toto divadlo od října 1930 do konce ledna 1931 řídil. Brzy nato (1932) byl jmenován zástupcem nového ředitele ND S. Loma a pod jeho kompetenci spadaly hlavně ekonomické a provozní záležitosti ND.
Po odvolání S. Loma z funkce na konci srpna 1939 byl Neumann protektorátní vládou A. Eliáše jmenován ředitelem ND. Koncem března 1942 ho však nová vláda J. Krejčího na nátlak okupantů předčasně penzionovala. V roce 1945 byl reaktivizován, do divadla se však nevrátil a až do odchodu do důchodu v roce 1956 pracoval na ministerstvu školství a kultury.