Český klavírista a hudební skladatel. Narodil se v Nové Říši (okr. Jihlava), zemřel v Ulmu (Německo). Od r. 1940 studoval na brněnské konzervatoři, studium bylo přerušeno nucenou prací v Německuu, absolvoval v r. 1946. Krátce studoval na AMU (u P. Bořkovce) a JAMU (u V. Petrželky), 1947–1948 u A. Coplanda v Tanglewoodu (USA) a u B. Martinů v New Yorku. V letech 1948–1968 žil v Brně, založil skladatelskou skupinu Parasiti Apollinis, jeho tvorba byla v té době spjata zejména s divadlem. Jeho dílo bylo doma oficiálními kruhy umlčováno, později, po jeho odchodu do emigrace 1968, zcela ignorováno. O to významnější bylo uvádění Novákovy tvorby v zahraničí, kde ho považovali za jednu z nejpronikavějších osobností české hudby 2. poloviny 20 . století.

Původní neoklasicistní vlivy obohatil o podněty hudby dodekafonické, trvalým zdrojem zůstaly kořeny moravského folklóru. Jeho tvorba má široké žánrové rozpětí od drobných komorních skladeb přes početnou oblast scénické hudby (zvl. význam zde zaujímá hudba ke Kopeckého Komedii o umučení a slavném vzkříšení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista, 1965), k opeře (Dulcitius, na lat. texty Roswithy von Gandersheim z 10. st., svět. premiéra 1990 v Zemském divadle v Brně) a baletu (Svatební košile, 1954). V roce 1996 udělil prezident Václav Havel Janu Novákovi státní vyznamenání in memorian. V roce 2006 byl jmenován čestným občanem města Brna.