Narozen v obci Radomyšl (u Strakonic), zemřel ve Strakonicích. V letech 1905–1913 studoval na gymnáziu v Písku a po maturitě slavistiku a romanistiku na filozofické fakultě v Praze (doktorát 1920). Od r. 1921 byl úředníkem Svazu osvětového, počátkem r. 1924 přešel do knihovny Národního muzea, od r. 1925 zde pracoval v literárním archivu, který s Josefem Volfem zakládal a jehož fondy pak ve funkci správce (od 1927) mnohonásobně rozšířil.

Ve 30. letech podnikl studijní cesty do Hamburku, Berlína, Kodaně, Belgie a do Francie. V letech 1937–1950 zároveň přednášel na státní knihovnické škole. V letech 1941–1944 vedl knihovnu Národního muzea, 1945–1950 byl jejím ředitelem, současně byl r. 1948 dočasně pověřen správou Národní knihovny v Praze. R. 1951 se stal vědeckým pracovníkem Ústavu pro českou literaturu ČSAV, r. 1955 odešel do penze.