Narozen v Praze. S baletem se začal seznamovat jako student reálky pod vedením R. Brauna a H. Štěpánkové. Po roce 1945 současně se svým prvním angažmá v Národním divadle (1945–1952) studoval v Ústavu pro vzdělávání profesorů tělesné výchovy, poté choreografii na Divadelní fakultě AMU (absolvoval 1953). V letech 1951–1953 byl vedoucím taneční skupiny Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého, 1953–1955 vedoucím taneční složky Armádní opery. V letech 1955–1957 působil opět v ND, a to jako pedagog baletu, v letech 1957–1961 byl šéfem baletu v Plzni, 1961–1964 ve Státním divadle Brno. V letech 1964–1968 byl uměleckým vedoucím souboru Studio Balet Praha (později Balet Praha), 1968–1970 byl opět šéfem baletu Státního divadla Brno, tamtéž choreograf do roku 1990 (s krátkou pauzou v roce 1970, kdy byl uměleckým vedoucím Laterny magiky), po listopadu 1989 byl rehabilitován (šéf baletu v Brně do 1991), po odchodu z divadla pracoval pohostinsky jako choreograf. Od 15. 12. 1989 pracoval též na půl úvazku jako choreograf v Laterně magice.

V mládí dělil své zájmy mezi tanec a sport (lehká atletika, gymnastika). Byl trenérem čs. družstva gymnastek, včetně E. Bosákové. Byl autorem několika set choreografií v operách, operetách, muzikálech, činohrách, televizi, filmu, Laterně magice, ledních revuích aj. Působil jako pedagog, mj. v letech 1986–1990 externí profesor choreografie na Taneční katedře Vysoké školy múzických umění Bratislava. V roce 1991 obdržel Prémii Českého literárního fondu (ČLF) za ztvárnění baletu Škrtič a v roce 1998 cenu Nadace ČLF za celoživotní tvorbu.

Manžel tanečnice ND Danuše Ogounové (roz. Kořínkové), poté tanečnice Ludmily Ogounové (roz. Ledecké). Pohřben na místním hřbitově ve Staré Boleslavi (vstupní urnová část).