Kapelník, skladatel a tenorista. Narozen v Mělníku, zemřel v Praze. Psán též Mayr, Mayer, Meyer, Maier. Na varhanické škole v Praze studoval u R. Führera a kompozici u J. Vitáska. Zpěvu se učil ve Vídni u I. Assmayera a A. Curciho, který jeho basbaryton přeškolil na tenor. Jako zpěvák a učitel hudby působil a hostoval ve Vídni, Lublani, Pešti, Klagenfurtu, Aachen aj.

Členem opery Stavovského divadla byl poprvé od roku 1842 do 1844. V letech 1844–1846 byl angažován v Darmstadtu (Hoftheater), kde se pěvecky i herecky zdokonalil. Na výzvu F. L. Riegra se vrátil opět do Stavovského divadla (1846), v němž zpíval až do 6. 5. 1849 (s výjimkou několika měsíců v roce 1847, kdy hostoval v Německu: Koburg, Brémy, Hannover, Frankfurt n. M. aj.). V letech 1849–1850 byl ředitelem a dirigentem pěvecko-hudebního spolku Žofínská akademie, v letech 1849–1853 byl kapelníkem Stavovského divadla pro česká představení a řízení scénické hudby v činohrách. V květnu 1851 řídil orchestr Stavovského divadla při prvém velkém koncertu ve prospěch Národního divadla.

V roce 1853 odešel ze Stavovského divadla a začal působit jako ředitel několika pražských kůrů (např. v chrámu Panny Marie Sněžné v letech 1853–1888). V roce 1854 si otevřel v Praze pěveckou školu pro elementární zpěv. V roce 1861 byl jmenován kapelníkem české opery Stavovského divadla a pověřen organizováním samostatného českého operního orchestru, sboru a souboru sólistů pro Prozatímní divadlo. Ve funkci kapelníka zde setrval až do nástupu B. Smetany v roce 1866.

V letech 1874–1876 a 1878–1880 byl ředitelem Prozatímního divadla. V roce 1880 byl na Riegrův návrh zvolen prvním ředitelem budoucího Národního divadla a měl organizačně, repertoárově a umělecky zajistit jeho otevření. Na tuto funkci rezignoval 4. 3. 1883, ačkoliv měl smlouvu do roku 1888.

Manžel Emilie Maýrové, překladatelky německých a italských operních libret, otec kapelníka Jiřího Maýra. Pohřben je v Praze na Olšanských hřbitovech (IV, 14, 132).