Narozen v Libušíně (u Kladna), zemřel v Praze. Pocházel z hornické rodiny. Vystudoval učitelský ústav v Kladně (1934–1938) a v letech 1938–1948 byl učitelem na národních školách. Od dob studií se věnoval amatérsky hudbě (housle, trubka, klavír a bicí nástroje), v ochotnickém operetním souboru byl dirigentem a hercem, byl zpěvákem vlastního tanečního orchestru, který propagoval zejména tvorbu Jaroslava Ježka.

Na dráhu profesionálního hudebníka se připravoval zprvu soukromě (v roce 1943 studoval harmonii u O. Šína a instrumentaci u R. Karla), pak v letech 1943–1946 na Konzervatoři Praha kompozici u A. Háby a v letech 1946–1950 studoval Hudební fakultu AMU, absolvoval u P. Bořkovce. Po osvobození se aktivně zapojil do organizování hudebního života. Zasadil se např. o zřízení Městské hudební školy v Praze, kde v letech 1945–1946 také učil. V letech 1949–1951 byl ústředním referentem Hudební a artistické ústředny, 1951–1952 vedoucím hudebního odboru ministerstva školství, věd a umění, 1952–1953 náměstkem předsedy Čs. rozhlasového výboru ve funkci vedoucího hudebního vysílání.

V letech 1956–1958 byl tvůrčím tajemníkem a 1963–1965 prvním tajemníkem Svazu čs. skladatelů, v letech 1958–1980 působil jako umělecký šéf České filharmonie. Od roku 1967 byl rovněž činný jako pedagog na Hudební fakultě AMU (1967–1972 externě, od roku 1972 řádným profesorem).

V Národním divadle zastával post šéfa opery od 1. 9. 1951 do 31. 12. 1951, od 17. 10. 1953 do 31. 12. 1955 a od 1. 9. 1965 do 30. 9. 1967. Následně od 1. 1. 1979 do 7. 12. 1989 byl ředitelem, za jeho éry byla dokončena generální rekonstrukce historické budovy Národního divadla a dostavba okolí včetně Nové scény se slavnostním otevření v listopadu 1983.