Narozen v srbském městě Apatin (tehdejší Rakousko-Uhersko), zemřel v Hamburku. Židovsko-maďarský hudební skladatel, vlastním jménem Pál Ábrahám. Od roku 1909 studoval v Budapešti obchodní akademii a zároveň navštěvoval tamní akademii hudby, kde kromě hry na violoncello studoval skladbu u Viktora Herzfelda. Ve 20. letech nejsou o jeho umělecké dráze známé žádné detaily, věnoval se (neúspěšně) obchodním aktivitám. Teprve roku 1927 přijal kapelnické místo v budapešťském Operetním divadle (Operettszínház), kde se v březnu 1928 objevilo jeho jméno jako autora hudby pod operetou Zenebona. Dílo v říjnu téhož roku uvedlo v německém přepracování pod titulem Ein Durcheinander mit viel Jazzmusik (Páté přes deváté se spoustou jazzové hudby) vídeňské Divadlo Johanna Strausse. Kus byl záměrně označen jako „spektákl“, neboť se odlišoval od dosavadního stylu „vídeňské“ operety. Abrahamův nově nastolený styl potvrdila jeho v Budapešti uvedená opereta Az utolsó verebély lány (Slečnin manžel), a 21. 2. 1930 Viktória, která mu otevřela cestu do Německa (v Lipsku měla opereta Viktoria und ihr Husar /Viktorie a její husar/ premiéru v červenci 1930 v rámci Týdnů operety a již v srpnu byla uvedena v divadle Metropol v Berlíně).

V letech 1930–1933 se Abraham pohyboval především v trojúhelníku Lipsko – Berlín – Vídeň. Středobodem se mu stal Berlín, kde pro revuální operetu, k níž tíhl, cítil nejlepší podmínky. Sám podporoval svou pověst bonvivána, který vydělává miliony, zároveň však usilovně pracoval, zkoušel a korepetoval, spolu s kolegy, kteří vyhotovovali aranžmá a připravovali provozovací materiál. Abrahamovy operety vznikaly jako kolektivní dílo. Námětem operety Viktorie a její husar, prvního velkého úspěchu Paula Abrahama, byla komedie Imre Földese, autora ovlivněného francouzskou dramatickou literaturou vážného i konverzačního žánru. Podíl na hudebním úspěchu měla pro tento žánr dosud neobvyklá míra moderních tanečních rytmů, orchestr byl rozšířen o kompletní jazz band. V pražském Novém německém divadle se tato opereta hrála poprvé 18. 10. 1930.

Podobný nástup absolvovala další Abrahamova opereta, Die Blume von Hawai (Kvítek Havaje). Po premiéře v Lipsku (24. 7. 1931) ji uvedlo v následující sezoně jenom v Německu přes 60 divadel. Námět a libreto poskytla opět trojice Imre Földes, Alfred Grünwald a Fritz Löhner-Beda. Zde Abraham ještě víc zdůraznil prvky dobové taneční hudby – nebyl první, nikdo však dosud nezašel tak daleko. V pražském Novém německém divadle se Kvítek Havaje hrál poprvé 10. 5. 1934.

Ples v hotelu Savoy byl třetím společným dílem Paula Abrahama s libretisty Alfredem Grünwaldem a Fritzem Löhnerem-Bedou, premiéra se konala 23. 12. 1932 v Berlíně za skladatelova osobního řízení a měla velký úspěch jak u kritiky, tak u publika. Se třemi úspěšnými díly se Abraham stal na tři roky operetním králem, avšak během několika týdnů na počátku roku 1933 zaznamenal prudký pád vlivem politického vývoje, až nakonec v dubnu 1933 Berlín a Německo opustil.

Po návratu do Budapešti, kde se zatím ještě jeho díla hrála, stejně jako ve Vídni, dále komponoval. Většího úspěchu ale dosáhla už jen opereta Roxy a její zázračný tým. Skladatelovu existenci zajišťovaly v té době film, gramofonové nahrávky, rozhlasové vysílání. Do roku 1939 napsal hudbu ke dvacítce filmů a jeho Roxy se ještě dočkala dvojího zfilmování. V únoru 1939 odjel Abraham do Paříže a po dobrodružné cestě přes Kubu se dostal roku 1940 do Spojených států. Zde však jeho evropská hudba již vyšla z módy a nepodařilo se mu ve svém oboru uchytit. V průběhu 40. let se u něj projevila psychická choroba, která ho po zbytek života poznamenala pobyty v různých psychiatrických klinikách nejprve v USA, poté v Německu.

Zdroj: Program k inscenaci Ples v hotelu Savoy, zkrácený a upravený text Vlasty Reittererové; Národní divadlo, 2022.