Narozen v Rychnově nad Kněžnou, zemřel koncem ledna - začátkem února 1945 v koncentračním táboře Dora (Německo). V rodném městě vychodil obecnou školu (1898-1903) a začal studovat gymnázium, v kvintě (1908) pro špatný prospěch přestoupil na gymnázium v Praze (maturoval 1912). V Praze nalezl první přechodná zaměstnání a zároveň začal studovat práva. Od počátku první světové války byl jako voják v zázemí i na srbské a haličské frontě. Po 1918 byl zaměstnán jako úředník v Českosl. vývozní a dovozní komisi; místo ztratil na základě aféry vyvolané povídkou Kolotoč, zobrazující satiricky byrokratické metody jeho úřadu (1922). Brzy nato byl bratry Čapky uveden jako redaktor do Lidových novin; tam psal zprvu denní zprávy, později hlavně sloupky a soudničky. 1928-1933 pracoval v redakci Českého slova, 1933 se vrátil do Lidových novin, kde zůstal až do začátku okupace, kdy byl z rasových důvodů nucen noviny opustit. Po celou dobu svého žurnalistického působení publikoval v novinách nejen soudničky, sloupky, fejetony, články, ale také velkou část svého díla prozaického. Po přerušení novinářské práce byl zaměstnán u Rady židovských starších při soupisu knihoven židovských náboženských obcí. Tato práce ho dočasně chránila před zařazením do transportu. V červenci 1943 přišel do Terezína, odtud pak 19.10.1944 do Osvětimi, kde podle prvotní verze ještě téhož dne zahynul v plynové komoře. Toto datum bylo v 90.letech zpochybněno novými svědectvími. Podle nich byl Poláček ještě v říjnu 1944 přesunut z Osvětimi do koncentračního tábora Hinderburg a odtud před frontou evakuován v polovině ledna 1945 do koncentračního tábora Dora, kde zemřel. K Poláčkově práci novinářské a prozaické se druží i práce pro divadlo a film.