Italský dramatik, narodil se v Miláně, zemřel ve Varese. Po studiích pracoval jako účetní, ale literární úspěchy mu brzo umožnily věnovat se žurnalistice a divadlu. Byl dlouholetým předsedou italské spisovatelské organizace, v letech 1912-1915 se stal spoluzakladatelem a ředitelem milánského divadla, které se však záhy rozpadlo. V roce 1916 byl uměleckým ředitelem filmové společnosti, v letech 1919-1928 divadelním kritikem a redaktorem milánského časopisu L Íllustrazione italiana. Jeho kritické causerie, plné pronikavých postřehů , svědčí o jeho bohatých divadelních zkušenostech a podávají živý obraz divadelní atmosféry těch let. Jako dramatik se stal významným i úspěšným představitelem italského verismu. Zřejmě byl také ovlivněn francouzskými autory naturalistického zaměření. Praga však v zásadě akceptuje vžité etické konvence. Kritika nejvýše staví jeho hry z let 1889-90, Panny a Ideální ženu. V dramatu Aleluja je patrný vliv naturalistického pojetí dědičnosti, v Undině a v Krizi naznačil motivy, které později rozvinul Pirandello. Jeho hry si vydobyly značnou oblibu a dlouho se udržely na jevištích. Italští režiséři se k němu dodnes občas vracejí jako ke klasikovi a předchůdci moderního dramatu.

zdroj: Slovník světových dramatiků. Italští autoři. P., Divadelní ústav 1983.