Italský malíř, sochař, scénograf. Narodil se v Modeně, zemřel v Římě. Vystudoval výtvarné umění v Lucce a v Turíně. Roku 1912 začal spolupracovat se Studiem Giacoma Bally a s nejvýznamnějšími osobnostmi italského futurismu, jako byl Umberto Boccioni, Carlo Carra a Gino Severini. Od roku 1913 napsal několik manifestů, např. Cromofonia: Il colore dei suoni (Chromofonie: barva zvuků), Architettura futurista (Futuristická architektura) nebo scénografický manifest Manifesto della scenografia futurista (Manifest futuristické scénografie).
Roku 1925 založil pod vlivem Ďagilevova pařížského souboru Les Ballets Russes taneční společnost Teatro della Pantomima Futurista. Jako scénograf spolupracoval s různými operními a baletními scénami, spolu s Antonem Giugliem Bragagliou inscenoval dramata Federica G. Lorcy, Carla Goldoniho a Eugena O'Neilla. V duchu futuristických divadelních manifestů zdůrazňoval zejména vizuální působivost a dynamickou proměnlivost jevištní akce. Vyžadoval, aby malovanou scénu nahradila jevištní architektura, která se hýbe. Jeviště mělo být mnohorozměrným prostorem, v němž by dominovalo světlo a abstraktní tvary. Herce chtěl dokonce nahradit světélkujícími tvary.