Narozen v Čáslavi, zemřel v Černošicích. Studoval gymnázium v Praze (od roku 1857), v Havlíčkově Brodě a v Táboře, kde se účastnil studentského literárního dění. Právnická studia zakončil doktorátem roku 1872. Téhož roku začal působit jako žurnalista v Národních listech. Od roku 1881 byl dva roky advokátem v Čáslavi, potom řadu let v Přelouči. Sklonek života (od 1908) trávil opět v Praze.

Do literatury vstoupil s básníky almanachu Ruch (1868) a Almanachu českého studentstva, přispíval do Lumíru, Květů, Světozoru, Máje aj., působil jako básník, překladatel a kritik. Vydal básnické spisy (1895), Korespondenci (1903) a Spisy Karla Havlíčka (1906–1908), Čelakovského Ohlasy (1898), Erbenovu Kytici (1901), Koubkovu Básníkovu cestu do pekel (1904), Šolcovy Prvosenky (1905), kritické spisy Nerudovy (1907–1911) a provázel své edice literárně-historickými studiemi. Důležitou knihou zůstávají jeho vzpomínky na národní a kulturní dění v 50.–70. letech 19. století, charakterizující úsilí ruchovské generace a přibližující osobnost Nerudovu.

Pohřben je v Praze na Vyšehradě, hrob č. 33.