Narozena v Praze, zemřela tamtéž. Vlastním jménem Alžběta Pechová. Básnířka, prozaička, literární kritička. Po základním vzdělání na soukromé dívčí škole A. Svobody navštěvovala rok Ústav pro ženské ruční práce, další rok pak vypomáhala na Svobodově škole ve výuce francouzštiny a ručních prací. Většinu vzdělání získala jako autodidakt, což nezůstalo bez vlivu na její celoživotní úsilí o zvýšení úrovně ženského školního vzdělávání a na aktivitu v ženském hnutí.

Byla redaktorkou Ženských listů, tajemnicí (1875–1891) a předsedkyní (1891–1910) Ženského výrobního spolku a zakladatelkou (1890) a vůdčí organizátorkou první dívčí střední školy v Rakousku Minerva. Do literatury vstoupila roku 1863. Na začátku 60. let se u ní poprvé projevila vážná nemoc kloubů, která jí značně ztěžovala život i práci. Roku 1867 se přestěhovala do Plzně, kde se již dříve usadili dva její sourozenci. Účastnila se tamějšího kulturního života; zpívala v místním Hlaholu, pro jehož potřeby překládala texty sborů, zažila tu i neúspěšnou premiéru své první veselohry Tajemný milovník. V roce 1871 získala stipendium Svatoboru k cestě na Šumavu, z níž vzešla sbírka Ze Šumavy. Roku 1874 se natrvalo vrátila do Prahy, roku 1922 jí byl udělen čestný doktorát Univerzity Karlovy.

Významné jsou též její překlady (Byron, Puškin, Mickiewicz) a libreta k operám (Smetana, Bendl, Fibich).

Pohřbena je v Praze na Olšanských hřbitovech (VI, 3, 38).