Narozen v Semilech, zemřel v Praze. Studoval gymnázium v Jičíně a v Praze, poté dva roky filozofii, ale musel se jako otcův nástupce vrátit do Semil, aby převzal rodinný mlýn. Tajně však studoval práva a po prvním ročníku dostal od otce svolení, aby studia dokončil. Svou dráhu začal F. L. Rieger psaním básní a postupně se stával horlivým vlastencem. Společně s J. K. Tylem organizoval první český ples v roce 1840.

Právnická studia ukončil o rok později, v lednu 1842 byl však zatčen pro podezření z pomoci polským emigrantům, což jeho kariéru ve státních službách zmařilo. V revolučním období 1848–1849 stanul vedle Františka Palackého a Karla Havlíčka Borovského v čele české liberální politiky a stal se poslancem říšského sněmu. V roce 1850 vstoupil do Sboru pro zřízení českého Národního divadla, v jehož čele stál jeho tchán, historik František Palacký.

Za bachovského režimu, kdy byla česká politika potlačena, přesunul svou činnost do jiných oblastí českého veřejného života. Do politiky se vrátil po pádu bachovského absolutismu a jako člen zemského výboru byl v roce 1861 jmenován intendantem českého divadla. V zájmu co nejrychlejšího řešení neuspokojivých a nedůstojných českých divadelních poměrů prosadil zbudování menšího Prozatímního divadla (1862), aby se Čechům co nejdříve dostalo samostatného divadelního stánku. Stal se předsedou Sboru pro zřízení Národního divadla, ale po třech letech se pod tlakem sílící kritiky mladočechů této funkce vzdal. Opět se do čela Sboru vrátil v roce 1877 a svou aktivitou velmi přispěl k tomu, že ND bylo přece jen dobudováno. Rieger stál v čele staročeské politiky po tři desetiletí. Byl uznávaným politickým vůdcem, který vzbuzoval úctu i u svých politických odpůrců.

Pohřben je v Praze na Vyšehradském hřbitově (14 ark., 9).