Francouzský básník, romanopisec, dramatik a esejista, vlastním jménem Louis Farigoule. Narodil se v Saint-Julien-Chapteuil, zemřel v Paříži. Působil jako středoškolský profesor. Byl iniciátorem unanimismu, věřil v existenci kolektivní duše označující nadosobní lyrično, vnitřní zájmové společenství mezi lidmi i spojení člověka s přírodou a věcmi. Tuto zkušenost jednoty dovoluje vyjádřit "bezprostřední poezie" odlišná od modernistických tendencí.

Romainsovo chápání světa a poezie mělo společné rysy s představami Hugovými, Verhaerenovými nebo Whitmanovými. Monumentální cyklus Lidé dobré vůle (1932–1946, 27 svazků) byl veden snahou o "unanimistický román" popisující jedinečné osudy postav, z nichž každá se ubírá vlastní cestou. Na pozadí individuálních příběhů se tak rýsuje pestrá freska čtvrtstoletí života Francie. Světový ohlas měla i satirická divadelní parodie o lékařském šarlatánovi Knock neboli Triumf vědy (1923). Další díla: básnické sbírky Duše lidí (1904), Jednomyslný život (1908), První modlitební knížka (1909) ad.

Zdroj: Slovník francouzsky píšících spisovatelů. Praha, Libri 2002.

Pracovní text v hry Amédée a páni v řadě, v ND neuvedené, v knihovně archivu ND sign. r 162-164, r 345-348
Pracovní text hry Knock, v ND neuvedené, v knihovně archivu ND, sign. r 814