Český skladatel a klavírista, narodil se v Praze, zemřel tamtéž. Studoval v Praze filozofii, techniku a malířství, na klavír se učil u J. Jiránka. Už v 11 letech veřejně hrál a v 17 letech mu vyšly klavírní skladby. V roce 1855 podnikl velkou koncertní cestu, kdy vystupoval v Brně, Štýrském Hradci, Terstu, Budapešti, Srbsku a Rumunsku. Po návratu pracoval jako úředník České spořitelny a v hudebním životě se uplatňoval jako sbormistr smíchovského sdružení Lukes (1869–1875) a byl předsedou hudebního odboru Umělecké besedy.

Z jeho rozsáhlého díla přechodně pronikly klavírní přednesové skladby, některé písně a sbory. Největšího úspěchu dosáhl dvěma ze svých 11 oper – gounodovskými Svatojánskými proudy z roku 1871 (hrály se v Prozatímním divadle 24x a v Národním divadle 11x, uznale se o nich vyjádřil i B. Smetana) a Popelkou, první českou pohádkovou operou (1885, v Národním divadle 68x), kde se ve směsi mendelssohnovsko-gounodovských prvků časem ozve český tón, odvozený ze Smetany.