Narozen ve Stanovém (u Vysokého nad Jizerou), zemřel v Praze. Vlastním jménem Antonín Zeman. Prozaik a básník, autor vzpomínek, publicista a překladatel. V letech 1853–1859 navštěvoval gymnázium v Jičíně, 1859–1861 v Krakově, kde také maturoval. 1861–1865 studoval práva v Praze, přitom vyučoval češtině a dějepisu na dívčím ústavu manželů Tesařových a pracoval krátce v redakci Štulcova večerníku Pozor (1862) a Národních listů (1863). I univerzitu však dokončil v Krakově (JUDr. 1866). Pak byl zaměstnán v advokátní kanceláři v Kolíně, v Praze u Josefa Friče (1869–1873) a v Roudnici nad Labem (1876–1877). 1874–1875 působil v Petrohradě jako vychovatel; jižní Rusko navštívil 1889 a 1897.

V letech 1879–1913 byl advokátem v Semilech; často hájil zájmy českých lidí proti německým továrnám a byl činný veřejně i politicky. R. 1889 se stal za staročeskou stranu zemským poslancem, ale 1895 mandát složil. R. 1913 se přestěhoval do vilky v Krči, kde bydlel společně se synem I. Olbrachtem a jeho družkou H. Malířovou, a pilně se věnoval literární práci. R. 1917 podepsal jako jeden z prvních Manifest čes. spisovatelů proti postupu českých zástupců ve vídeňské říšské radě. R. 1919 byl za národní demokracii zvolen členem revolučního Národního shromáždění. Politickým otázkám věnoval pozornost i v pozdním stáří.