Narodila se ve Vítkovicích u Ostravy, zemřela v Osvětimi. Přestože si její rodiče nepřáli, aby se věnovala umění, začala psát už v raném věku písně, básně, divadelní hry a povídky. A to s úspěchem. Její práce publikovaly deníky, vycházely tiskem i v několika vydáních a vysílaly se rozhlasem, například její povídky Das Trittrollerwettrennen (Závod koloběžek, 1927), pohádková hra se zpěvy a tanci Der blaue Prinz (Modrý princ, 1928) nebo Jüdische Kindermärchen (Židovské pohádky, 1928). S rostoucím antisemitismem 30. let se odmlčela.

Po obsazení pohraničí odešla se svým mužem a dvěma syny nejprve do Prahy a roku 1942 byla deportována do terezínského ghetta, pouze jeden ze synů byl poslán do bezpečí. V Terezíně pracovala jako zdravotní sestra v dětské nemocnici, dětem předčítala a zpívala a snažila se jim svými texty dodávat naději. V říjnu 1944 byla zavražděna v Osvětimi, společně se svým synem a terezínskými dětmi, které ošetřovala.

Její texty a písně, v táboře velmi rozšířené, byly částečně propašovány z ghetta a později také přeživšími zaznamenány podle paměti. Některé z nich doprovázela Ilse Weber sama na kytaru. Kdo zapsal klavírní doprovody, které se zachovaly a mají velmi rozličný styl, není známo, mnohé už se nedá s jistotou rekonstruovat. Její muž, který válku přežil, uspořádal její básně a písně do sbírky. Roku 1964 byly poprvé vydány v Izraeli, roku 1991 vyšla německá edice. Její píseň Ich wandre durch Theresienstadt (Procházím se Terezínem), patří k jejím nejznámějším.

Zdroj: www.musicanongrata.cz