Ruský prozaik, nositel Nobelovy ceny za literaturu (1965). Narodil se v Kružilinu (dnes Rostovská oblast), zemřel ve Stanici Vjošenská (tamtéž). Vyrůstal na Donu, kde se v letech 1920–1922 zúčastnil občanské války. V Moskvě pak spolupracoval s literární skupinou Mladá garda; v té době psal své první novinové fejetony a povídky. V době Velké vlastenecké války byl válečným dopisovatelem Pravdy. Od r. 1961 byl členem ÚV KSSS, 1959 doprovázel N. S. Chruščova do USA.
Publikoval od r. 1923. Jeho rané povídky byly shromážděny do sbírek Donské povídky a Azurová step. Jejich výrazným rysem je naturalistický pohed na realitu. V letech 1925–1940 napsal Šolochov čtyřdílný román Tichý Don, který mu přinesl světový ohlas. Je to monumentální lidová románová epopej, pro niž je příznačná panoramatická šíře záběru, množství jednajících postav – historických i fiktivních, detailní analýza psychologie davů a existencionálních stránek života jednotlivce. Ve třicátých letech napsal další rozsáhlý román Rozrušená země, zachycující dobu kolektivizace zemědělství na Donu. Z válečných let vytěžil námět pro svůj román Bránili svou zem a novelu Osud člověka.