Narozen v Praze, zemřel tamtéž. Už během svých studií na pražské Akademii výtvarných umění (1917–1923) se snažil zakotvit jako jevištní výtvarník. První výpravu si u něho objednal režisér J. Bor pro Švandovo divadlo (Moliere: Škola žen, 1920). Pro toto divadlo vytvořil v letech 1924–1928 většinu ze svých asi 50 divadelních výprav. Po zániku Švandova divadla se živil malováním reklamních tabulí, knižní grafikou a pracoval jako výtvarný redaktor (Melantrich). V roce 1929 odjel do Francie a mířil do Ameriky s úmyslem zanechat malování. Souhra náhod a setkání s estetikem V. Nebeským ho opět navrátily k malbě a během pobytu tam umělecky dozrál.

Velkou jeho životní zkušeností pro něj byla atmosféra cirkusového prostředí, kterou jednak poznal osobně a jednak prožíval její legendu v duchu poetistických teorií. Toto téma se často v jeho tvorbě objevovalo. Po návratu do Prahy (1935) byl objeven jako malíř a s divadlem spolupracoval už jen vzácně. V letech 1945–1951 působil jako profesor na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Své nejlepší scénické práce vytvořil v krátkém rozmezí v letech 1945–1949, kdy ho získal k pohostinské spolupráci s Národním divadlem choreograf Saša Machov. Z pěti zadaných inscenací však byly realizovány jen dvě (Verdiho Aida ve spolupráci s O. Mrkvičkou a Stravinského Petruška). Pro své výpravy vypracovával vždy celou sérii kostýmních návrhů, z nichž každý by mohl být samostatným dílem.

Pohřben je v Praze na Břevnovském hřbitově (F, 171, U), U sv. Markéty.