Český skladatel, pianista a pedagog. Narodil se ve Skutči, zemřel v Praze. Hudební základy získal u chrudimského ředitele kůru P. J. Wolfa. Odešel do Jihlavy, kde zpíval na kůru minoritů a začal studovat gymnázium, jež dokončil v Praze. Na hudební dráhu se připravoval samostatně bez pedagogického vedení. Živým vzorem pro klavírní hru mu bylo interpretační umění L. van Beethovena, J. L. Dusíka a G. J. Voglera, jež poznal na jejich pražských vystoupeních. Jako pianista roku Tomášek vystoupil poprvé v roce 1796, od r. 1793 vyučoval hudbě ve šlechtických rodinách.

Osvícený hrabě Georg Buquoy přijal Tomáška do svých služeb a umožnil mu, aby se svobodně zabýval kompozicí a vyučováním hudby. V roce 1815 z jeho služeb vystoupil a věnoval se vyučování, později ve vlastní hudební škole. K jeho žákům patřili skladatelé a klavíristé J. Desauer, J. V. Kalivoda, J. B. Kittl, J. H. Voříšek a další. Jako skladatel se Tomášek nikdy netajil nákloností k Mozartovi, kterého jako skladatele řadil na první místo. Byl odchovaný klasicismem, odpoutal se od něho až v sedmi klavírních sešitech Eklog (1807–1823) a ve třech sešitech Rapsodií (1810–1840). Spojením hudební inspirace s mimohudebními představami se tak ocitl na prahu romantismu. Složil také mnoho písní na slova německých básníků (Goetha, Heina, Schillera).

Jeho uměleckými dominantami zůstávají charakteristické klavírní kusy, písně a dramatické fragmenty z Goethova Fausta a Schillerovy Marie Stuartovny. Naznačují, kam by až asi Tomášek dospěl v opeře, kdyby na ni po stažení jeho singspielu (Serafina aneb Velkomyslnost a láska, 1808) z repertoáru Stavovského divadla byl nezanevřel. Odmítl i nabídku na kompozici opery ke korunovaci Ferdinanda V. na českého krále a místo ní složil Korunovační mši, jedno ze svých stěžejních děl.