Narozen v Kroměříži, zemřel v Berouně. Syn Jana Talicha, učitele na hudební škole v Kroměříži a ředitele kůru v Rožnově pod Radhoštěm. U svého otce získal základní hudební vzdělání ve hře na housle a první praktické zkušenosti jako tympanista v chrámovém orchestru. V letech 1897–1903 studoval na Konzervatoři Praha (housle u J. Mařáka a u O. Ševčíka). V letech 1903–1904 byl prvním houslistou, později koncertním mistrem berlínské filharmonie, 1904–1905 koncertním mistrem opery v Oděse, 1905–1906 profesorem na hudební škole v Tiflisu (Tbilisi), 1906–1907 korepetitorem pěvecké školy M. Langové v Praze, 1907–1908 dirigentem pražského Orchestrálního sdružení, 1908–1912 dirigentem Slovinské filharmonie, tím i lublaňské opery. V letech 1912–1915 byl dirigentem opery v Plzni, 1915–1918 zde působil jako učitel hudby.

V roce 1918 bylo mu nabídnuto K. Kovařovicem místo 2. kapelníka Národního divadla, ale Talich dal přednost dirigentské funkci v České filharmonii (ČF), kterou pak umělecky vedl v letech 1919–1941, s výjimkou let 1931–1934, kdy se zavázal smlouvou k dirigování orchestru Konzertvöreningen ve Stockholmu. S ČF se zúčastnil řady vystoupení v zahraničí. I ze svého švédského působiště zajížděl do dalších zahraničních míst, mj. v roce 1932 do Leningradu. Od roku 1933 stále častěji dirigoval ČF pohostinsky a v roce 1934 se opět ujal jejího vedení. V roce 1932 se stal profesorem dirigentského oddělení mistrovské školy Konzervatoře Praha.

V roce 1935 byl jmenován správcem Opery Národního divadla (nastoupil 24. 10. 1935) a na základě tohoto provizorního pověření ji umělecky vedl až do roku 1945, kdy po květnové revoluci nebyl ve své funkci znovu potvrzen. Proto založil v roce 1946 Český komorní orchestr a občasně dirigoval při koncertních vystoupeních orchestr ND. Dne 7. 7. 1947 byl jmenován národněsocialistickým ministrem J. Stránským