Italský houslista, skladatel a teoretik se narodil 8.4. 1692 v Piranu, zemřel 26.2.1770 v Padově. Byl určen pro dráhu duchovního. Na univerzitě v Padově studoval práva, nakonec se však zcela věnoval hudbě. Traduje se, že byl v letech 1710-1714 žákem M. Černohorského za jeho pobytu v Assisi. Tartini se roku 1721 stal prvním houslistou basiliky svatého Antonína v Padově, v letech 1723-1726 pobýval v Praze jako komorní hudebník hraběte Kinského. Vrátil se do Padovy, kde roku 1728 založil hudební akademii, na níž vyučoval skladbě a hře na housle. Z jeho početné tvorby se zachovalo 125 houslových koncertů, 160 houslových sonát (nejznámnější Ďáblův trylek), 50 triových sonát, symfonie, viloncellové koncerty. Tartini je považován za jednoho z předchůdců klasicismu. Velmi ovlivnil vývoj houslové hry, rozvinul a zdokonalil její techniku. Jeho hra vynikla krásou, vroucností tónu a neomylným provedením technických fines houslového partu. Zanechal několik teoretických spisů, jež mají pro vývoj houslové hry a teorii hudby základní význam.