Ruský prozaik a dramatik, narodil se v Orlu, zemřel v Boujival u Paříže. Pocházel z bohaté šlechtické rodiny. Studoval v Moskvě, v Petrohradu a v Německu. Po návratu do Ruska se stal jedním z nejvýznamnějších představitelů liberálního křídla ruské literatury. Hlásil se k tzv. zapadnictví. Od počátku 40. let měl úzký vztah k francouzské pěvkyni P. Viardotové, většinu času pak trávil ve Francii, kde se stýkal s významnými spisovateli. Literární tvorbu zahájil jako básník - psal básně a poemy. Záhy se ale orientoval hlavně na prózu. Dramata Měsíc na vsi (1850), Snídaně u maršálka (1849), Venkovanka (1851) ve své době nevzbudila větší pozornost. Jeho doménou se stala kratší prozaická díla; za nejznámější lze považovat Lovcovy zápisy (1847-51). Cyklus vychází z poetiky naturální školy, prezentuje široký obraz ruského venkova. Ukazuje také i na autorovu tvorbu vylíčit, spojit a poetizovat přírodu a lidský prožitek, ale i neznámé a tajemné. Tyto prvky pak lze sledovat i v jeho další povídkové a románové tvorbě. (Mumu, Asja, První láska, Jarní vody, Přízraky). Od poloviny 50. let se Turgeněv začíná věnovat románu (Otcové a děti, Šlechtické hnízdo, Předvečer). Romány měly značný ohlas v dobové kritice, a proto i velký vliv na ruské duchovní klima. Závěrečná léta Turgeněvovy tvorby jsou charakterizována opět příklonem k menším prozaickým dílům, ve kterých dominuje lyrizující tendence.