Malíř, ilustrátor, grafik, scénograf a kostýmní výtvarník. Narodil se v Prostějově, zemřel v Praze. Od roku 1937 studoval v Praze užitou a reklamní grafiku v Ateliéru Rotter a následně pokračoval v Rotterově (Jedličkově) škole užitého umění. V letech 1945–1950 navštěvoval Ateliér propagační a užité grafiky Emila Filly na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Po ukončení pražských studií se krátce vrátil do Prostějova, kde našel uplatnění jako podnikový výtvarník a reklamní grafik v tamní textilní firmě Prvoděv. Již počátkem 50. let však přešel do svobodného uměleckého povolání.

Už v době svých studií kolektivně vystavoval, např. r. 1945 na Výstavě studentů výtvarníků v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze. Rok po smrti profesora Filly, v r. 1954, se jeho bývalí studenti sdružili do umělecké skupiny Trasa 54. Jejich společná první výstava se konala r. 1955, ovšem neoficiálně. Teprve po uvolnění politických poměrů byla oficiálně uspořádána v listopadu 1957 kolektivní výstava v Alšově síni Galerie mladých v Praze.

Vaca byl velmi činným jevištním a kostýmním výtvarníkem. S divadly spolupracoval už od r. 1948. Zrealizoval více než 70 scénických a kostýmních výprav. Spolupracoval s Národními divadly v Praze a v Brně, s Divadlem satiry a dalšími scénami. Úspěšnými inscenacemi, ke kterým vytvořil scénu i kostýmy, byly Děvka z města Théby (1967) a Maryša (1980) na scéně Tylova divadla v Praze. Se Státním divadlem v Brně započal svou spolupráci baletem Balada o námořníku (1962) a z více než 25 inscenací, které zde vytvořil, měli velký ohlas zejména Naši furianti (1971). Inscenace, na kterých se výtvarně podílel, často doprovodil i vlastním divadelním plakátem.

Vacův kladný vztah k dramatu, poezii a literatuře jej přivedl ke knižní ilustraci. Ilustroval, karikoval a vytvořil obálky pro více než 140 knižních titulů. V knižních ilustracích používal rozmanitou techniku, jeho výtvarný doprovod byl vždy výrazný a nezaměnitelný. Již na počátku své malířské dráhy doprovodil svými kresbami Olbrachtovo Podivné přátelství herce Jesenia, známé jsou též jeho ilustrace k příběhu Liga zrzavých Arthura C. Doyla, Ostře sledované vlaky Bohumila Hrabala (1980) provázejí Vacovy charakteristické koláže, koláže použil i pro Páralův román Muka obraznosti (1986).

I přes úctyhodný počet knižních ilustrací zanechal Vaca významnější odkaz v oblasti plakátové tvorby. Kromě divadelních navrhoval též výstavní a především filmové plakáty. Spolupracoval s Ústřední půjčovnou filmů Praha, pro kterou v letech 1958–1988 zhotovil přes 280 filmových plakátů. Vedle techniky koláže uplatňoval i princip fotomontáže. Za svou plakátovou tvorbu získal mnoho našich i světových ocenění.

Vacova díla jsou zastoupena v našich i světových institucích, např. v Staatliches Museum München, Museum für Gestaltung Zürich, Museum of Posters Tokyo, Richmond Gallery, Museum of Modern Art New York, Benecout Gallery Liverpool, v Národní galerii v Praze, Moravské galerii v Brně a mnoha dalších.