Německý skladatel,dirigent a pianista. Narodil se 18.11. 1786 v Eutinu, zemřel 5.6. 1826 v Londýně. Jeho otec se živil jako herec a ředitel malé kočující divadelní společnosti. Na housle ho naučil hrát otec, sám výborný houslista, na klavír J. P. Heuschkel. Ve skladbě byl Weber žákem M. Haydna v Salcburku a abbé Voglera ve Vídni. Weber napsal již jako čtrnáctiletý operu Němá lesní žínka (1800), jež byla po premiéře ve Freibergu provedena v Praze i česky. V roce 1804 získal místo divadelního kapelníka ve Vratislavi. Přijal angažmá hudebního intendanta v hornoslezském Karlsruhe (1806-07), stal se sekretářem ve Stuttgartu a Mannheimu (1807), roku 1813 podnikl jako pianista koncertní turné po Německu. Nastoupil na místo hudebního ředitele Stavovského divadla v Praze (1813-16), povznesel reprodukční úroveň jeho opery na nebývalou výši a oživil repertoár zařazováním novinek zejména v okruhu francouzské opery. V roce 1816 byl Weber postaven do čela drážďanské Dvorní opery, již vedl až do své smrti. Zemřel v Londýně, kde řídil v Covent Garden svou operu Oberon (1826). Weber kompozičně navázal na romantické rysy hudby Mozartovy a Beethovenovy. Je autorem dvou symfonií, dvou klavírních koncertů, čtyř klavírních sonát a mnoha dalších klavírních skladeb. Jeho klavírní skladby vynikají brilatní technikou a romantickým vzletem. Komponoval s oblibou také pro dechové nástroje. Využitím krajních poloh a témbru dechového nástroje dosáhl zvláštní hudební výrazovosti, z níž pak těžil zejména v orchestrálních a operních partiturách. Weber je autorem sedmi oper. K romantickým látkám směřoval již ve své první opeře Němá lesní žínka, taktéž v operním fragmentu Krakonoš, avšak stylově vyhraněnou romantickou operou je teprve Čarostřelec (1820). Libreto těží z romantické pověsti, na ideálního hrdinu divadelního děje je povýšen venkovský lid, do romantické přírodní scenérie vnášejí dramatičnost personifikované démonické síly. Hudební lyriku střídají baladické tóny, jimiž skladatel líčí rozpoutané démonické živly. Svou poslední operu Oberon (1826) složil Weber na anglický text. Námět ho přivedl k pohádkovému světu a odtud i k novým tónům. Na romantickém základu hudby se však již nic nezměnilo. Weber byl hned po berlínské premiéře Čarostřelce (1821) vnímán jako zakladatel německé národní opery. Stalo se tak i díky hudebnímu charakteru jeho díla, jímž vyšel vstříc národnímu cítění raného německého měšťanstva, jež obdařilo jeho génia trvalým zájmem.