Německý skladatel, dirigent a klavírista. Narodil se v Eutinu, zemřel v Londýně. Jeho otec se živil jako herec a ředitel malé kočující divadelní společnosti. Sám houslista učil svého syna hře na housle, na klavír se mladý Weber učil u J. P. Heuschkela. Ve skladbě byl žákem M. Haydna v Salcburku a abbé Voglera ve Vídni. Již jako čtrnáctiletý napsal operu Němá lesní žínka (1800), jež byla po premiéře ve Freibergu provedena v Praze i česky. V roce 1804 získal místo divadelního kapelníka ve Vratislavi.

Přijal angažmá hudebního intendanta v hornoslezském Karlsruhe (1806–1807), stal se sekretářem ve Stuttgartu a Mannheimu (1807), roku 1813 podnikl jako klavírista koncertní turné po Německu. Nastoupil na místo hudebního ředitele Stavovského divadla v Praze (1813–1816), povznesl reprodukční úroveň jeho opery na nebývalou výši a oživil repertoár zařazováním novinek zejména v okruhu francouzské opery. V roce 1816 byl postaven do čela drážďanské Dvorní opery, již vedl až do své smrti. Zemřel v Londýně, kde řídil v Covent Garden svou operu Oberon (1826).

Weber kompozičně navázal na romantické rysy hudby Mozartovy a Beethovenovy. Je autorem dvou symfonií, dvou klavírních koncertů, čtyř klavírních sonát a mnoha dalších klavírních skladeb. Jeho klavírní skladby vynikají brilantní technikou a romantickým vzletem. Komponoval s oblibou také pro dechové nástroje. Využitím krajních poloh a témbru dechového nástroje dosáhl zvláštní hudební výrazovosti, z níž pak těžil zejména v orchestrálních a operních partiturách. Je autorem sedmi oper. K romantickým látkám směřoval již ve své první opeře Němá lesní žínka, taktéž v operním fragmentu Krakonoš, avšak stylově vyhraněnou romantickou operou je teprve Čarostřelec (1820). Libreto těží z romantické pověsti, na ideálního hrdinu divadelního děje je povýšen venkovský lid, do romantické přírodní scenérie vnášejí dramatičnost personifikované démonické síly. Hudební lyriku střídají baladické tóny, jimiž skladatel líčí rozpoutané démonické živly.

Svou poslední operu Oberon (1826) složil na anglický text. Námět ho přivedl k pohádkovému světu a odtud i k novým tónům. Na romantickém základu hudby se však již nic nezměnilo. Weber byl hned po berlínské premiéře Čarostřelce (1821) vnímán jako zakladatel německé národní opery. Stalo se tak i díky hudebnímu charakteru jeho díla, jímž vyšel vstříc národnímu cítění raného německého měšťanstva, jež obdařilo jeho génia trvalým zájmem.