Narozen v Zákolanech, zemřel v Praze. Vyučil se v Mělníku kameníkem (1898–1902) a po vyučení pracoval do roku 1905 v Praze. V letech 1907–1920 působil s přestávkou let první světové války jako sociálně demokratický stranický a odborový tajemník na Kladně; v prosinci 1920 vedl kladenské dělníky ve všeobecné stávce. Po založení KSČ se stal generálním tajemníkem strany. Pracoval nepřetržitě jako významný politický činitel KSČ a rudých odborů, byl delegátem 2. sjezdu III. internacionály. Za svou politickou činnost byl několikrát souzen a vězněn. V roce 1939 byl zatčen a vězněn v koncentračních táborech až do konce války (od 1940 v Sachsenhausenu). V letech 1945–1950 působil jako předseda Ústřední rady odborů, 1945–1954 jako člen předsednictva, od roku 1954 do své smrti byl členem politického byra ÚV KSČ, v letech 1945–1953 poslancem Národního shromáždění. Od 21. 3. 1953 až do konce života byl prezidentem republiky.

Aktivní byl i literárně a publicisticky. Je autorem románů Vstanou noví bojovníci (1948), Bouřlivý rok 1905 (1949), Rudá záře nad Kladnem (1951), Rozbřesk (vyd. 1955). Romány Vstanou noví bojovníci a Bouřlivý rok byly Jaroslavem Nezvalem zdramatizovány a hrány na čs. jevištích, romány Rudá záře nad Kladnem a "Bojovníci" byli taktéž zfilmovány.