Rakouský, skladatel, dirigent a pedagog. Narodil se ve Vídni, zemřel v Larchmontu. Jeho rod pocházel z Polska. Studoval na vídeňské konzervatoři a v roce 1899 začal dirigentskou dráhu ve Vídni, v letech 1904–1911 byl kapelníkem ve vídeňské Volksoper, v sezoně 1907/1908 zastupoval v Dvorní opeře G. Mahlera. Nejvýznamnější bylo Zemlinského působení v Praze v letech 1911–1927. Jako šéf Německého divadla svými interpretacemi oper W. A. Mozarta, R. Wagnera, R. Strausse, G. Verdiho aj. vytvořil v této konkurenční scéně pražského Národního divadla velkou éru. Na sklonku pražského působení věnoval Zemlinsky pozornost i české opeře (Smetana, Janáček).

Pedagogickou a organizační činnost rozvinul jako profesor mistrovské třídy skladby a první rektor Německé hudební akademie v Praze (1920–1927). V roce 1927 odešel do Berlína, ohrožován rasovým pronásledováním se vrátil do Vídně, odkud však v roce 1938 odešel z týchž důvodů do USA. Jako skladatel navázal Zemlinsky na A. Brucknera a G. Mahlera. Zemlinského stylová východiska byla pozdně romantická, základní tón jeho hudby lyrický. K charakteristickým dílům jeho kompozičního umění se řadí Lyrische Symphonie pro soprán, baryton a orchestr (1923) a početná skupina klavírních písní. Složil 8 oper (Šaty dělají člověka, Trpaslík, Křídový kruh aj.), je autorem 4 smyčcových kvartetů (1896–1935) a dalších komorních skladeb.