Narozen v Praze, zemřel v Hrádečku u Trutnova. V letech 1951–1955 pracoval jako chemický laborant, v roce 1954 maturoval na večerním gymnáziu. R. 1955 začal studovat na Ekonomické fakultě ČVUT, školu však nedokončil. V letech 1959–1960 pracoval jako jevištní technik v Divadle ABC, 1960–1968 byl nejprve jevištním technikem, později asistentem režie a dramaturgem Divadla Na zábradlí, kde byly poprvé uvedeny jeho hry. V roce 1966 ukončil studium dramaturgie na Divadelní fakultě AMU. Poté byl až do roku 1989 ve svobodném povolání.

V roce 1965 byl členem redakční rady literárního měsíčníku Tvář, předsedou Aktivu mladých spisovatelů SČSS, 1968 předsedou Kruhu nezávislých spisovatelů. V r. 1969 byl obviněn z podvracení republiky. R. 1975 založil samizdatovou Edici Expedice a r. 1977 byl spoluzakladatelem a jedním ze tří prvních mluvčích Charty 77; ve stejném roce byl vzat do vyšetřovací vazby a odsouzen podmíněně na 14 měsíců pro poškozování zájmů republiky v cizině. R. 1978 spoluzaložil VONS (Výbor na ochranu nespravedlivě stíhaných), r. 1979 byl odsouzen na 4,5 roku nepodmíněně za podvracení republiky. R. 1983 mu byl ze zdravotních důvodů výkon trestu přerušen. V letech 1986–1989 byl členem redakční rady samizdatového časopisu O divadle.

Dne 16. 1. 1989 uctil na Václavském náměstí památku Jana Palacha, vzápětí byl zatčen a uvězněn; v květnu 1989 podmíněně propuštěn. V červnu inicioval a podílel se na petici Několik vět. Po 17. 11. 1989 stanul v čele revolučního zápasu s komunistickým režimem, byl jedním z iniciátorů a zakladatelů Občanského fóra. Dne 29. 12. 1989 byl zvolen prezidentem republiky; znovu byl zvolen 5. 7. 1991 a po neúspěšném jednání o udržení společného československého státu podal 20. 7. 1992 demisi. Od 2. 2. 1993 do roku 2003 byl opět prezidentem České republiky.

Z jeho dramatického a literárního díla: divadelní hry Rodinný večer (1959), Autostop (s I. Vyskočilem, 1961), Zahradní slavnost (1963), Ztížená možnost soustředění (1968), Žebrácká opera (1972), Audience (1975), Vernisáž (1975), Horský hotel (1976), Chyba (1983), Largo desolato (1984), Pokoušení (1985), Asanace (1987); esejistické knihy O lidskou identitu (eseje z let 1969–1979 vydané v Londýně 1984 a 1989, v Praze 1990), Do různých stran (eseje z let 1983–1989 vydané v Praze 1990), Letní přemítání (1991), soubor reflexí a úvah z vězení Dopisy Olze (Toronto 1985, Praha 1990).

Byl nositelem četných zahraničních a domácích cen, čestných členství, doktorátů a občanství. Syn stavebního inženýra a podnikatele Václava M. Havla, vnuk architekta Vácslava Havla, z matčiny strany vnuk redaktora, diplomata, ředitele Baťových závodů H. Vavrečky, synovec filmového podnikatele Miloše Havla, bratr vědce v oblasti kybernetiky Ivana M. Havla, manžel Olgy Havlové (1), herečky Dagmar Veškrnové (2). Pohřben je na Vinohradském hřbitově (Arkády kaple sv. Václava) v Praze.